Jdi na obsah Jdi na menu
 


Před chvilkou jsem se vrátila z koní... Dnešek a včerejšek, co jsem u koní strávila, mě ještě více utvrdily v tom, že mám neuvěřitelné štěstí, že jsem se dostala právě do Tisovnice...
Vždycky jsem se těšila na koně kam jsem chodila, ale tohle je něco úplně jiného. Mám přímo absťák, když v Tisovnici dlouho nejsem. Stýská se mi po koních i celkově po prostředí. Když jsem včera večer usínala zabalená ve spácáku a slyšela spokojené pochrupování koní, sem tam nějaké přežvykování, dupání či jemné zařehtání, byla jsem neuvěřitelně šťastná. Když jsme se brzy ráno vzbudily, vešly do stáje a koně nás pozdravily zařehtáním, bylo mi jedno, že venku prší a je ošklivo - bylo mi prostě hezky. Když jsem vešla k Jurce do boxu, ona mi způsobně udělala místo a pak se nechala drbat (ještě před půl rokem by mě ze šklebením téměř z boxu vyhodila) bylo to... ani nevím, jak to mám popsat. Kurňa, tyď já i ty bobky timhle koním vynáším ráda :-). Ani nemluvím o pocitu, kdy jsem se poprvé po dlouhé době vyhoupla do sedla Jurky - bylo to zvláštní. Když jsem na ní seděla poprvé, asi před téměř rokem, nebyla jsem si ničím jistá. A ačkoli já sama neseděla donedávna na koni téměř rok, v sedle Jurky jsem se cítila jistá a v bezpečí. I když jsem na ní později sedla bez sedla a pouze na ohlávce... Zbožňuju Jurky tvrdohlavost, miluji Mindy "valení se" a nedokážu si představit Mormona bez jeho rošťáren.
V Tisovnici vládne prostě klid a pohoda... Koho by nebavilo téměř do 3 hodin do rána sedět u ohně, diskutovat o koních, dělat si ze sebe navzájem srandu, smát se, popíjet výbornou medovinu a mít se prostě báječně? Potom tiše sledovat ze stájí daňky a jeleny popásající se na trávě jen kousíček od Vás a usínat s vůní koní?