Léto
Léto u koní mám ráda. Ačkoli poslední dobou jsou tepoloty až příliš vysoké, v žádném případě mě to neodrazuje, spíš naopak. Mám ráda totiž tu letní atmosféru u koní. Koně jsou klidní, mazlivý a věnují menší díl svého dne pastvě a radši postávají ve stínu přístřešku, kde s oblibou posedávám s nimi. Vydržím hodiny sedět v přístřešku u svých milovaných svěřenců, dívat se na ně a samozřejmě nikdy neodmítnu pomazlit se s nimi, pokud o to stojí. To je totiž další z věcí, se kterou jsem se zatím u žádných jiných koní nesetkala - a to je ta neuvěřitelná touha se mazlit. Samozřejmě - spousta koní má svoje oblíbené místo na drbání, ale to, co ovládá hlavně Mormon, jsem opravdu ještě neviděla. S oblibou si pokládá spodní pysk na moje rameno a pak mi funí za krk - když ho za tohle gesto jemně hladím po nose, slastně přivírá oči a spokojeně usíná. Často se mi stává, že jen tak stojím zády k němu a on jen tak, z ničeho nic mi položí zezadu hlavu na rameno s jasným záměrem se mazlit. Ale on celkově Mormon je takový kontaktní kůň - ale zdvořile. Často tráví čas vzájemnou péčí o srst se hříbaty, což je úžasné. Hříbata jsou zcela jinou kapitolou - snad ve své přirozenosti touží po kontaktu nejen s ostatními koňmi, samozřejmě, ale i s lidmi. Myslím si, že v Tisovnici mají hříbata téměř ideální podmínky, aby se z nich staly opravdový koně. Není zde sice velké stádo, ale myslím si, že pro hříbě je společnost nejen jeho matky, ale také další starší klisny (na vychovávání), mladého koně (na zkoušení co si může dovolit a co ne) a stejně starého kamaráda (na blbnutí) docela dobré zázemí, zvlášť dnes, když je normální praxí vychovávat hříbě pouze ve společnosti jeho vlastní matky, což se mi zdá přímo zoufale smutné. Ale vraťme se k "letnímu chování" hříbat. Momentálně totiž ztrácí hříběcí srst, což znamená, že každé podrbání u nich způsobí přímo výbuch slasti, který projevují protahováním horního pysku. A toho ráda využivám k jejich uklidnění. Myslím si totiž, že hříbata mají mít na běžné věci, které je učíme (ohlávka, zvedání nohou, vodění, uvazování), co nejlepší vzpomínky a není tedy dobré je vystresovat, nebo nechat hysterčit. Celkově se mi ale zdá, že horko nemá na hříbata tak velký vliv, jako na ty tři. I v těch největších vedrech spolu blbnou, dováděj, závoděj, skáčou na sebe, kopaj po sobě... A pak sebou mrsknou do přístřešku, aby se prospali a šli nanovo. O Maxovi a malým bych mohla napsat přímo romány, ale málokdo by to asi četl :-).
Léto. Není to jenom voda, hmyz a horko. Léto je pro mě především spousta času na koně. Netrávím ho jenom prací jak s koňmi, tak kolem koní (protože té je vždy dost), ale také pouze tím, že s nimi jsem. Protože koně to cení a já miluju, když mi svým osobitým způsobem dávají najevo, jak jsou rádi, že tam jsem s nima a nic po nich nechci :-).